Animátorství (it. ANIMARE – oduševnit) je akční životní styl, který motivuje a obohacuje sebe i druhé. Nabízí život pro druhé jako cestu k naplnění štěstí a smyslu; jako způsob objevit a rozvíjet svou osobnost a výjimečnost. Takto je každý mladý člověk veden stát se lídrem – animátorem.
*oživují *obohacují *spojují *motivují
*životplnýnovýchmožnostízkušenostízážitkůvztahů
„Animátor. Slovo zahaleno tajemstvím, spjaté s krásnými okamžiky i nezapomenutelnými zážitky. Takto ho znám a takto bych ti ho rád i odevzdal. Ne proto, abych ti nabídl levný zisk z lehké práce. Ani proto, aby ses ze dne na den stal obletovanou filmovou hvězdou. Nabízím ti naopak práci: velmi odpovědnou a namáhavou. Práci, na kterou nemá každý. Dlouho jsem přemýšlel i modlil se zároveň, zda najdu pro ni toho pravého … A vtom jsem si uvědomil, že pomoci mi můžeš právě a jedině TY!
Bylo mi čtrnáct, když se mě poprvé můj starší kámoš – salesián zeptal:
– „… a nepřemýšlel jsi už o tom, že by ses stal animátorem?“
– „ani … – čím ?! Myslíš toho, co dělá ty animované filmy a pohádky? Ne, ne. Kreslím sice rád, ale nejsem v tom žádný odborník. Jak tě to jen mohlo napadnout ?! “
– „Počkej, … – nepochopil jsi mě. Nemyslím tu toho tvého kreslícího animátora … „- a ostatní už pro nával smíchu nedomluvil, protože animátor, o kterém mluvil on, byl úplně jiný, než ten, kterého jsem já rázně a nekompromisně odmítl. Zíral jsem na něj s nepochopením, nevěděl jsem, jestli se mám smát s ním, nebo mu jednu vpálit, aby se už konečně přestal bavit na můj účet. (Kdo ví, jak by to druhé řešení dopadlo …)
Jedno však bylo jisté. Od toho dne se začalo odvíjet dlouhé předivo nepředvídatelných událostí, které hluboce pozměnilo můj, dlouho mezi prsty plynoucí, nudný a běžný život středoškoláka … Všechno se to spustilo, jako by to bylo naplánováno, stisknutím jediného, do té doby pro mě ještě neznámého slova – „animátor“ …
A na tuto společnou a dobrodružnou cestu hledání tohoto tajemného slova, dnes zvu i tebe!“ (RudyK: Dobrodružství animátora)
Zde se podívej: